|
|
Vyšetření D-dimeru u pacientů z okresu Jindřichův Hradec
PROCHÁZKOVÁ, Veronika
Vyšetření hladiny (koncentrace) d-dimeru v plazmě slouží k zachycení několika patologických stavů. Mezi nejčastější patří venózní trombóza a plicní embolie. Jenom trombóza je diagnostikovaná u 71 pacientů ze 100 000 obyvatel ročně, u plicní embolie je to na stejný počet obyvatel 69 osob. Díky zjištění hladiny d-dimeru můžeme i určit riziko trombofilie, tedy náchylnosti ke vzniku trombóz. Trombózy jsou třetím nejčastějším patologickým stavem po infarktu myokardu a mozkové mrtvici. Dalším diagnostikovatelným stavem jsou nepochybně diseminovaná intravaskulární koagulace, malignita, akutní koronární syndromy, zánětlivá onemocnění. Zvýšenou hladinu nacházíme i v období těhotenství. Mými cíly bylo: 1. Osvojení si metody pro vyšetření d-dimeru, kterou používají v Nemocnici Jindřichův Hradec, a.s. na oddělení Hematologie a krevní transfúze, během 1 měsíce. 2. Zpracování alespoň 30 vzorků. D-dimer patří mezi štěpné produkty fibrinu. Vzniká při fibrinolýze, které předcházel sled reakcí koagulační kaskády. Jeho přítomnost v krvi tedy svědčí o určité fibrinolytické aktivitě v cévním systému. Jeho hladina se zvyšuje i po traumatech nebo operacích. Zvýšenou koagulací a následně vyvolanou fibrinolýzou mohou trpět lidé, kteří užívají hormonální léčbu. V teoretické části mé bakalářské práce jsem se zabývala tím, co je d-dimer, kdy vzniká. Zmínila jsem i koagulační kaskádu, která předchází samotné fibrinolýze. Zaměřila jsem se na hlavní trombotické stavy, při kterých je hladina d-dimeru zvýšená, z jakých příčin tyto stavy vznikají, jakým způsobem se dají diagnostikovat. Zabývala jsem se tím, která onemocnění mohou kvůli trombotickým stavům a trombofilii vzniknout, jaké jsou symptomy. V této části se nachází i druhy léčby trombotických stavů, materiál a podmínky práce se s ním, druhy hematologických vyšetření, možnosti stanovení d-dimeru a příprava protilátek. V praktické části je popsán příjem materiálu, jeho příprava k analýze, analýza, popis přístroje, potřebné reagencie, princip práce. Pracovala jsem na oddělení Hematologie a krevní transfúze v nemocnici v Jindřichově Hradci. Bylo mi umožněno vyšetřit 100 vzorků, ve většině od pacientů z ambulantních oddělení nemocnice. Pracovala jsem na automatickém koagulometru ACL Elite Pro a vyšetřila jsem hladinu d-dimeru. Ke stanovení d-dimeru v Jindřichově Hradci v rutinní praxi používají latex-aglutinační metodu. D-dimer obsažený v plazmě vytváří komplex s monoklonální protilátkou, která je navázaná na latexové částici. Samotný princip měření je imunoturbidimetrie, při 405 nm. Světelný paprsek se absorbuje na vzniklých imunokomplexech a měří se úbytek intenzity světla, které prošlo přes reakční kyvetu s analyzovaným vzorkem. Naměřené hodnoty d-dimeru jsem zpracovala do tabulek a grafů pomocí počítačového programu do samostatné části bakalářské práce. Výsledky jsem si rozdělila podle pohlaví, cut-off hodnoty d-dimeru užívané v Jindřichohradecké nemocnici, podle rizikového věku 45 let. Vytvořila jsem grafy a tabulky, podle kterých jsem hodnotila výzkum. Zvýšenou hladinu d-dimeru se mi podařilo prokázat u 56 pacientů, přičemž podíl mužů a žen byl stejný. Závislost zvýšené koncentrace na zvyšujícím se věku jsem nezpozorovala. Nepotvrzení dvou hypotéz může být zapříčiněno tím, že jsem vyšetřovala vzorky od malé skupiny pacientů, kteří měli diagnostikovaný nějaký patologický stav. Zvýšená koncentrace d-dimeru je nejčastěji způsobená životním stylem, dědičností. Při práci v laboratoři jsem si osvojila latex-aglutinační stanovení d-dimeru v plazmě.
|
|
|
Porovnání metod stanovení Neisseria meningitidis v Nemocnici ČB a.s.
SKOŘEPOVÁ, Lucie
Molekulárně biologické metody mají velký význam pro běžnou diagnostiku infekčních onemocnění. V této práci byly porovnávány dvě molekulárně biologické metody pro diagnostiku Neisseria meningitidis v Nemocnici ČB a.s.. Při stanovení hypotézy jsem vycházela z předpokladu, že real-time PCR je rychlejší než nested PCR. Obě tyto metody se používají v Nemocnici ČB a.s. pro diagnostiku Neisseria meningitidis. Během experimentu jsem zjistlila, že se v Nemocnici ČB a.s. používá jiná rychlejší metoda - latexová aglutinace, která vykazuje oproti molekulárně biologickým metodám vyšší procento falešně negativních výsledků. Tyto falešně negativní výsledky mohou být způsobeny napřiklad degradací Neisseria meningitidis ve vzorku. Usmrcení Neisseria meningitidis neovlivňuje výsledky molekulárně biologických metod, neboť stanovují bakteriální DNA narozdíl od latexové aglutinace, která prokazuje imunologickou reakci živé bakterie. U jednotlivých metod PCR jsem porovnávala čas potřebný pro průkaz Neisseria meningitidis. Experimentem jsem potvrdila, že real-time PCR je rychlejší než nested PCR. Dále jsem zjistila, že real-time PCR je o jeden řád citlivější než nested PCR.
|
|
|
Určování a diagnostika beta-hemolytických streptokoků v klinické mikrobiologii
VOŘÍŠKOVÁ, Martina
Do rodu Streptococcus náleží grampozitivní kataláza negativní koky, jejichž kolonie jsou i na obohacených půdách někdy velmi drobné. Většina druhů je fakultativně anaerobních. Do tohoto rodu dnes řadíme velký počet druhů s rozdílným významem pro onemocnění člověka, ale i druhy významné pro veterinární medicínu. Mezi beta-hemolytické neboli pyogenní streptokoky důležité v humánní medicíně patří především streptokoky skupiny A a B. Streptococcus pyogenes (skupina A) je příčinou jednak lokalizovaných hnisavých infekcí, jednak invazivních až toxických onemocnění, ale také pozdních následků těchto nákaz. Významné je nosičství beta-hemolytických streptokoků skupiny B (Streptococcus agalactiae) zejména u těhotných, neboť může ohrozit jak rodičku, tak i novorozence. Jsou nejdůležitější původci novorozeneckých meningitid a sepsí. Cílem práce je zjistit informace o způsobu určení a detekce beta-hemolytických streptokoků. Je třeba věnovat pozornost každému streptokoku a správně určit jeho typ kultivačně, případně dalšími doplňujícími metodami. Hlavní roli v diagnostice ještě stále hraje klasická kultivace na běžných (krevní agar) i speciálních obohacených půdách. Každá mikrobiologická laboratoř si sama volí další laboratorní postupy. Jako nejvhodnější se ale jeví použití kultivace pro záchyt beta-hemolytických streptokoků a dourčení jejich typů PYR-testem (pro průkaz streptokoků skupiny A) a latexovou aglutinací (pro potvrzení jiných skupin). Nejčastější kultivační metoda pro průkaz streptokoků skupiny B je stále používaný CAMP-test. Pro vyloučení pozdních následků je často používáno stanovení anti-streptolysinu O (ASLO) nebo antideoxyribonukleasy B (ADNB) v séru. Všechny beta-hemolytické streptokoky musíme pokládat za závažné patogeny a to v kterékoli lokalitě, a proto znalost základních i speciálních laboratorních metod, které vedou k identifikaci jednotlivých typů těchto streptokoků, je pro klinickou mikrobiologii a pro léčbu pacientů velmi důležitá.
|
host ::
RSS.